Na vrcholku kopce, zahaleném v zimní tichu, stojí postava pod rozlehlým nebe plným hvězd. Hory se tyčí jako majestátní obraziště pod zářící oblohou, zahalené v lesklém plášti sněhu. Vzduch je nasycen vůní chladného vzduchu a ticho je občas narušeno skřípáním sněhu pod nohama. Pohroužená do této kouzelné scenérie, postava pociťuje intenzitu zimní noci pronikající až do kostí. Přesto zůstává nepohnutá, pohroužená do okamžiku, kdy hvězdy třpytící se na nebi a lesklý sníh na horách společně tvoří neopakovatelný obraz, vyvolávající v srdci pozorovatele smíšené pocity úžasu, skromné úcty a nekonečné lásky k horským vrcholkům v zimě.